Tajemství předku II:7

8. srpna 2017 v 23:21 | J@jik |  Tajemství předků II
Zdravím, tak je tu opět další díl. :) doufám, že se vám bude líbít :) když tak se omlouvám za případné chyby :)



Díl 7.

Uběhl už měsíc od doby, kdy se ke mně Svan choval zvláštně. Potom se ale už nic podobného nestalo. Spíš se víc soustředí na vyučování a je více odměřený. Nejde na něm ani znát to, že se ke mně nakláněl, až to vypadalo, že mě chce políbit. Možná to chtěl udělat. Byla jsem z něho trochu zmatená. Ještě když se na mě koukal tím pohledem… kdyby nás Maky nevyrušila, možná bychom se políbili. Ale to jsou jen dohady 'co by kdyby'. Třeba nic takového neměl v plánu. Kdo ví. Tak či tak, teď se mi zase tak trochu vyhýbá. Vždy když skončíme hodinu, tak se rychle vypaří. Ale možná je to tak lepší. Řekla bych, že si uvědomuje, že jsme žák a učitel. Nemůžeme si spolu nic začít. Mám takový dojem, že i tady nesmí spolu randit učitel a žák. Ještě nad tím přemýšlím, jako bych s ním randit chtěla… ale nepřemýšlela jsem nad tím, jestli bych chtěla nebo ne. A ani se mnou nešel znovu na lukostřelbu. Poprosila jsem místo něj Maky. I jí to šlo líp než mě. Ale postupně se zlepšuji.
 

Tajemství předku II:6

29. července 2017 v 11:24 | J@jik |  Tajemství předků II
ahojky. :) tak je další díl na světě :) přeji pěkné čtení.



Díl 6.

Hodina se Svanem skončí a já se v duchu zaraduju. A teď mám konečně volno. Dneska mi Svan opět dával úkoly na koncentraci a probírali víc do hloubky meditaci. Vyjdeme z budovy, v které jsme jako vždy měli výuku.
"Příště už začneme trochu s meditace. Ale úkoly na koncentraci ti budu dávat stále, akorát ti to budu stěžovat. Pamatuj, že oboje je důležité k tomu, aby si byla dobrým mágem. Meditace je dobrá ke zklidnění mysli, kdy se hluboce soustředíš na jeden bod. To je důležité při vyvolávání kouzel, protože pokud se na ně soustředíš a nenecháš se rozptýlit něčím jiným, tak máš větší kontrolu nad daným kouzlem."
"Ty se určitě umíš koncentrovat. Medituješ často?"
"Jasně, že se umím soustředit." Zamračí se. "Medituju málokdy. Spíše se věnuji rozboru kouzel, a taky kontroluji docházku draků."
"Aha, nemáš na to moc čas." Kouknu na něj znepokojeně. "Pamatuju si, jak jsem tě uviděla poprvé. To jsi byl pěkně naježený."

Tajemství předků II:5

25. července 2017 v 17:44 | J@jik |  Tajemství předků II
Tak a je tu další díl :D Snad se bude líbit. :) Za případné chyby se omlouvám. ^.^


Díl 5.

V ruce svírám další bílý papírek s nápisem: "Už se brzy setkáme." Mračím se. Je brzo ráno a já ležím v posteli. Do okna svití právě vycházející slunce, ale moc ho nevnímám. Z těch vzkazů začínám mít trochu strach. Mám z nich divný pocit. Nevím, zda to někomu říct nebo ne. Jenže na jednom vzkazu bylo: "Nikomu se o dopisech nezmiňuj!" Chtěla bych o nich někomu říct, ale nechci tím zatěžovat Maky. A Svan? No, tomu bych to po včerejšku možná řekla, ale nevím… mám obavy, že by zase na mě s něčím zaútočil. Z domova jsem zvykla, že všechno do jisté míry řeším sama, teda když nepočítám babičku. Babička byla jediná, komu jsem se svěřovala s trápením a tak. Kouknu na postel, kde spí Maky. Nikdy jsem neměla něco jako nejlepší kamarádku. Přemístím se do sedu, s papírkem v ruce vstanu z postele a přemístím se k oknu. Nevím přesně kolik je hodin, ale vím, že Maky vstává kolem sedmé. Dotknu se tváře, kde mi Svan setřel slzu. Zajímalo by mě, jestli se ke mně bude chovat líp, nebo jestli se vrátí ke svému bručení. Nejlepší bude dělat jakoby nic.
 


Tajemství předku II:4

24. července 2017 v 19:25 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahoj, ahoj. Po dlouhé době je tu další díl. :) Po dlouhé pauze. :D Chci opět aktivně psát. :) Po událostech, kdy jsem neměla náladu nebo čas na psaní. :) Ale budu se snažit sem často dávat nějaký ten díl. ^.^

Díl 4.

Sedím se Svanem v čajovně přímo naproti němu a ani jeden nemluvíme. Čajovna je naštěstí kousek od knihovny, asi tak pět minut. Je to v budově, která má tak deset pater a my jsme v devátém. Čajovna je oproti knihovně otevřená velká místnost s vyvýšenými ostrůvky, kde je vprostřed nízký stůl a kde se sedí na zemi. Jsou kolem nás polštáře a boty jsme si nechali před "ostrůvkem". Je to laděné do světle modré a žluté. Jen koberec, na kterém sedíme, je tmavě modrý. Okna jsou velká a oválná. A ten výhled! Nádhera! Odtud by bylo super vidět západ slunce. Nebo na dračím hřbetě! To by byla krása to vidět s Lunaem! To rozhodně. Uslyším jeho hlas. Neodposlouchávej moje myšlenky. Pomyslím si a zasměji se v duchu. Uždibnu kousek ovocného koláče a kouknu se zpět na Svana.
"Díky za koláč. Je vážně dobrý." Usměji se. "Doporučil si dobře."
"Já vím. Taky ho mám rád…" řekne neutrálně a upije z čaje. Ale nedal si ho. Asi nemá na něj chuť.
"To ovoce, co v něm je, to jsou borůvky?"
"Jo." přikývne.
"U nás je máme taky, jsou moje oblíbené." Usměji se.
"Moje taky…" zamračí se.

Tajemství předků II:3

17. dubna 2016 v 21:04 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahoooooj, tak tu máme 3 díl :3 přeji pěkné čtení a za případné chyby se omlouvám :D :)


Díl 3.


Sedím v kulatém křesle kousek od okenního parapetu a studuji knihu, co mi půjčil Svan. Otočím stránku knížky, na kterou mi svítí skrz okno odpolední slunce. Příjemně mi zahřívá ruce, které mám většinu času studené. Ale teď je mám díky slunečním paprskům zahřáté, jelikož tu sedím nějaký ten čas. Kouknu se na sluneční hodiny, které ukazují, že budou dvě hodiny. Už bych měla vyrazit na další doučování. Vezmu z malého stolku, který je hned vedle křesla, malý lísteček z bílého papíru, na němž je ručně napsaná krátká věta. Lísteček vložím do knihy a tu položím na stolek. Vstanu z křesla a zamířím ke skříni na prádlo, abych se převlékla. Mám pocit, že ten list papíru je z mého světa, jelikož jsem tu žádný takový neviděla. No ale možná to muže být vyrobeno tady ale v jiném městě. I když mám pochyby. Mám těch vzkazů snad už deset. Schovávám si je do posledního šuplíku u postele. Každý den či večer jeden objevím. Po každé je na nich napsané něco jiného. Vím, že je to adresované mě, protože jsou vždy schované v obálce, na který je napsané moje jméno. Nemám z nich dobrý pocit. Nevím sice, co tyhle krátké vzkazy znamenají, ale trochu mě z toho mrazí. První mi přišel zabodnutý s šípem v posvátném stromě. Chvíli se to tu řešilo, ale nějak rychle se na to zapomnělo. Stejně z toho nic nevypátrali a já jsem taky nevěděla, co by to mohlo znamenat a od koho by to mohlo být.

Tajemství předků II:2

3. dubna 2016 v 20:34 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahoj, tak tu máme konečně po dlouhý době nějaký ten díl povídky. :D Teď se budu snažit psat častěji ^.^ tak přeji pěkně čtení druhého dílu. :D :)



Díl 2.

"Ona je mým svěřencem? To jste se museli nějak splést." Začne Svan protestovat. "To nemůžete myslet vážně." Oba stojíme naproti Marcusovi a nevěřícně na něj hledíme. Určitě museli udělat někde chybu. Svan aby byl můj mentor? On, který mě nesnáší? To ne, já nemůžu být jeho svěřenkyně, vždyť moje učení může klidně sabotovat a říct, že to já jsem ta neschopná, která se nedokáže nic naučit.
"Zpochybňuješ snad naše rozhodnutí?" zamračí se na něj Marcus.
"Ne to ne." Sklopí svůj pohled.
"Ale jste si tím jistí?" vložím se do toho. "Nevím, jestli je to dobrý nápad. Vždyť se nesneseme. A on mě moc dobře věci nenaučí, když mě považuje za vetřelce."
"Jsi můj nepřítel." Zamumlá nespokojeně.
"Nejde to udělat nějak jinak?" zeptám se s nadějí v hlase.

Dess blogu

1. dubna 2016 v 23:25 | J@jik |  Dess a uprava
Ahoj, ahoj :) konečně nějaka aktivita a zrozeni nového dessu :D já vím je to se mnou hrozný :) nějak jsem neměla moc náladu na blog a na povidky, ale určitě chci pokračovat v psaní :D :) a hned začnu! :D musim psat dokud mám volne chvilky a nemám zkoužkové obbodí :D minulý vzhled mužete nait ZDE :D doufám že se vám nový vzhled bude líbit :)


Clea - Prolog

8. února 2015 v 12:53 | J@jik |  Clea
Tak tu sem rovnou dávám i prolog nové povidky abych trochu vynahradila, že nejsem tak aktivní :) (a zapomětlivá -.-) Doufám, že vás aspoň trochu upoutá a navnadí přečtení dalších dílů, ktere pak budou následnovat. :)

Kam dál