Tajemství předku II:10

23. září 2017 v 17:25 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahojte, tak konečně tu dávám další díl přepsaný (i jsem něco malinko připsala :D). Pobolívala mě osmička a tak jsem spíš polehavala, když jsem přišla ze školy domů. :) ale konečeně je tu 10. díl, tak si pěkně počtěte. ;)




Díl 10.


Sola

"Pokud ji budeme udržovat ve spánku nebo v bezvědomí bude to lepší." Uslyším v dáli nějaký neznámý hlas a trochu mě to vyruší ze spánku. "A nejlépe, kdyby to tak bylo skoro pořád."
"Ale já bych s ní chtěl mluvit." Ozve se druhý hlas, který už je mi nějaký známý.
"Fajn, ale jen na chvíli. Ten její drak by nás mohl hned vytopovat." Řekne naštvaně ten první hlas.
"Jasně." Odsekne mu na to.
Pohnu se trochu, ale v tom si uvědomím, jak blbě se mi leží. Jsem na tvrdé hrubé zemi a moje tělo je natočeno levým bokem dolů. Pod tváří cítím štěrk a do nosu se mi dostává prach. Pohnu hlavou a tlumeně zakašlu. Chci si hřbetem ruky otřít nos a obličej. Jakmile ale přemístím k tváři pravou ruku, tak levá ji následuje. Otevřu překvapeně oči. Proč mám svázané ruce? Chvíli na ně nechápavě koukám a přemýšlím, co se to děje. Co jsem to naposledy dělala? Jo, šla jsem si pro pití do kuchyně a pak…
 

Tajemství předku II:9

18. září 2017 v 23:41 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahoj, ahoj :D tak jsme tu konečně s dalším dílem :D byla jsem na dovolené, tak jsem byla trochu zaneprázdněná, ale když bylo hnusně tak jsem psala a psala :D někdy i po večerech... :D takže mám pro vás ještě jeden nebo dva díly :D :) ale musim je ještě přepsat z papíru do PC a překontrolovat XDjinak doufám, že se vám tenhle dil bude líbit :D přeji pěkné čtení :)



Díl 9.

Svan

Nechám Solu odejít z pokoje, ale i tak jsem ostražitý a nervózní z toho aby se vrátila. Není to tak, že bych ji chtěl mít neustále pod dohledem a sondovat jestli ji nic není. Jen mám jakoby takové divné tušení. Přemístím se do sedu a zvažuji, zda mám za ní jít či ne. Nejraději bych se zvedl a šel, ale to by si asi připadla jak ve vězení, že si ani nemůže jit pro vodu. Možná jsem paranoidní. Jsme přece uvnitř domu. Zamknul jsem hlavní vchodové dveře. Neměl by se sem nikdo dostat. Dívám se směrem k otevřeným dveřím a čekám, že se v nich každou chvílí objeví Sola. - Třísk. - Z přízemní části domu se ozve zvuk, jakoby se roztříštilo sklo. Sola! Během sekundy jsem na nohách a řítím se z pokoje ven.
"Solo?!" zavolám přes celý dům. Ocitnu se na schodech, které beru po dvou a doufám, že se mi Sola ozve. "Solo!" opět zavolám její jméno, ale hlasitěji. Jakmile jsem na konci schodiště mezi obývákem a kuchyní, rozsvítím světlo a rozhlížím se hned kolem sebe. Nikde nic. Ani Sola. Všimnu si pootevřených vchodových dvéří a hned k nim zamířím. Vyjdu pár kroků před dům a pátrám očima ve tmě po nějaké podezřelé osobě či nějakém pohybu. Nic. Ujdu několik dalších kroků první doleva pak doprava a rentgenuju okolí. Stále nic. Běžím zpět do domu.

Tajemství předku II:8

23. srpna 2017 v 17:58 | J@jik |  Tajemství předků II

Ahojte, tak vám tu sem dávám konečně dělaší díl. :) Prvni jsem ho chtěla naspat trochu jinak ale pak mě napadlo tohle :D :D ale závěr je stejný jak jsem ho plánovala. :D Doufám, že si příjemně počtete. ^.^ :)


Díl 8.

"Myslíš, že je to hodně vážný?" zeptám se s obavou Svana, který sedí vedle mě na schodech. Sedíme vlevo před dveřmi budovy, ve které jsme před chvílí byli. Čekáme na Tomase. Sotva posel oznámil o vypálení vesnice, tak se objevil mág v bílém rouchu a mág v černém rouchu. Jeden se jmenuje Paul a druhý Noah. Samozřejmě se přidali další mágové, velitelé dračích společníků či velitelé hlídek. Víc jsme se nedozvěděli, protože jsme se museli odebrat ven.
"Ano. Dlouho se nestalo, že by byla nějaká vesnice vypálena." Řekne znepokojeně se Svan.
"Vyšší rada… nevěděla jsem, že něco takového existuje. Teda tušila jsem, že tu máte něco jako zasedání, kde se sejde pár důležitých lidi a mluví třeba o problémech s odpadky nebo tak."
"Jo máme tu takový menší dohled. Chtějí, aby město mělo řád a aby nenastal nějaký chaos. Na dohlížení základních pravidel je tu Vyšší rada. Ta se skládá z třech nejvyšších mágů, z pěti vyšších mágů a pak z řad hlídek, kterých je v radě celkem osm. Velitel dračích společníků je jen jeden a má u sebe vždy pobočníka. Pak jsou tu velitelé hlídek. Ti jsou tři a ke každému je jeden jeho pobočník čí zástupce. Jeden je velitel denní hlídky, pak noční hlídky a hlídky špehů."
"Páni, udivuje mě, jak málo toho ještě vím z tohohle světa." Žasnu.
 


Nový vzhled blogu

20. srpna 2017 v 11:16 | J@jik |  Dess a uprava
Ahojte, tak jsem se rozhodla, že se zase vrhnu na nový vzhled blogu a pak zase budu pokračovat v psaní :D náhodou jsem narazila na zajímavý obrázek a pak jsem si v programu tak nějak upravovala a hrala až nakonec vzniklo tohle :D :) no doufám, že se vám bude líbit. :) Zde je ukázka jak bude vypadat :D :)





Tajemství předku II:7

8. srpna 2017 v 23:21 | J@jik |  Tajemství předků II
Zdravím, tak je tu opět další díl. :) doufám, že se vám bude líbít :) když tak se omlouvám za případné chyby :)



Díl 7.

Uběhl už měsíc od doby, kdy se ke mně Svan choval zvláštně. Potom se ale už nic podobného nestalo. Spíš se víc soustředí na vyučování a je více odměřený. Nejde na něm ani znát to, že se ke mně nakláněl, až to vypadalo, že mě chce políbit. Možná to chtěl udělat. Byla jsem z něho trochu zmatená. Ještě když se na mě koukal tím pohledem… kdyby nás Maky nevyrušila, možná bychom se políbili. Ale to jsou jen dohady 'co by kdyby'. Třeba nic takového neměl v plánu. Kdo ví. Tak či tak, teď se mi zase tak trochu vyhýbá. Vždy když skončíme hodinu, tak se rychle vypaří. Ale možná je to tak lepší. Řekla bych, že si uvědomuje, že jsme žák a učitel. Nemůžeme si spolu nic začít. Mám takový dojem, že i tady nesmí spolu randit učitel a žák. Ještě nad tím přemýšlím, jako bych s ním randit chtěla… ale nepřemýšlela jsem nad tím, jestli bych chtěla nebo ne. A ani se mnou nešel znovu na lukostřelbu. Poprosila jsem místo něj Maky. I jí to šlo líp než mě. Ale postupně se zlepšuji.

Tajemství předku II:6

29. července 2017 v 11:24 | J@jik |  Tajemství předků II
ahojky. :) tak je další díl na světě :) přeji pěkné čtení.



Díl 6.

Hodina se Svanem skončí a já se v duchu zaraduju. A teď mám konečně volno. Dneska mi Svan opět dával úkoly na koncentraci a probírali víc do hloubky meditaci. Vyjdeme z budovy, v které jsme jako vždy měli výuku.
"Příště už začneme trochu s meditace. Ale úkoly na koncentraci ti budu dávat stále, akorát ti to budu stěžovat. Pamatuj, že oboje je důležité k tomu, aby si byla dobrým mágem. Meditace je dobrá ke zklidnění mysli, kdy se hluboce soustředíš na jeden bod. To je důležité při vyvolávání kouzel, protože pokud se na ně soustředíš a nenecháš se rozptýlit něčím jiným, tak máš větší kontrolu nad daným kouzlem."
"Ty se určitě umíš koncentrovat. Medituješ často?"
"Jasně, že se umím soustředit." Zamračí se. "Medituju málokdy. Spíše se věnuji rozboru kouzel, a taky kontroluji docházku draků."
"Aha, nemáš na to moc čas." Kouknu na něj znepokojeně. "Pamatuju si, jak jsem tě uviděla poprvé. To jsi byl pěkně naježený."

Tajemství předků II:5

25. července 2017 v 17:44 | J@jik |  Tajemství předků II
Tak a je tu další díl :D Snad se bude líbit. :) Za případné chyby se omlouvám. ^.^


Díl 5.

V ruce svírám další bílý papírek s nápisem: "Už se brzy setkáme." Mračím se. Je brzo ráno a já ležím v posteli. Do okna svití právě vycházející slunce, ale moc ho nevnímám. Z těch vzkazů začínám mít trochu strach. Mám z nich divný pocit. Nevím, zda to někomu říct nebo ne. Jenže na jednom vzkazu bylo: "Nikomu se o dopisech nezmiňuj!" Chtěla bych o nich někomu říct, ale nechci tím zatěžovat Maky. A Svan? No, tomu bych to po včerejšku možná řekla, ale nevím… mám obavy, že by zase na mě s něčím zaútočil. Z domova jsem zvykla, že všechno do jisté míry řeším sama, teda když nepočítám babičku. Babička byla jediná, komu jsem se svěřovala s trápením a tak. Kouknu na postel, kde spí Maky. Nikdy jsem neměla něco jako nejlepší kamarádku. Přemístím se do sedu, s papírkem v ruce vstanu z postele a přemístím se k oknu. Nevím přesně kolik je hodin, ale vím, že Maky vstává kolem sedmé. Dotknu se tváře, kde mi Svan setřel slzu. Zajímalo by mě, jestli se ke mně bude chovat líp, nebo jestli se vrátí ke svému bručení. Nejlepší bude dělat jakoby nic.

Tajemství předku II:4

24. července 2017 v 19:25 | J@jik |  Tajemství předků II
Ahoj, ahoj. Po dlouhé době je tu další díl. :) Po dlouhé pauze. :D Chci opět aktivně psát. :) Po událostech, kdy jsem neměla náladu nebo čas na psaní. :) Ale budu se snažit sem často dávat nějaký ten díl. ^.^

Díl 4.

Sedím se Svanem v čajovně přímo naproti němu a ani jeden nemluvíme. Čajovna je naštěstí kousek od knihovny, asi tak pět minut. Je to v budově, která má tak deset pater a my jsme v devátém. Čajovna je oproti knihovně otevřená velká místnost s vyvýšenými ostrůvky, kde je vprostřed nízký stůl a kde se sedí na zemi. Jsou kolem nás polštáře a boty jsme si nechali před "ostrůvkem". Je to laděné do světle modré a žluté. Jen koberec, na kterém sedíme, je tmavě modrý. Okna jsou velká a oválná. A ten výhled! Nádhera! Odtud by bylo super vidět západ slunce. Nebo na dračím hřbetě! To by byla krása to vidět s Lunaem! To rozhodně. Uslyším jeho hlas. Neodposlouchávej moje myšlenky. Pomyslím si a zasměji se v duchu. Uždibnu kousek ovocného koláče a kouknu se zpět na Svana.
"Díky za koláč. Je vážně dobrý." Usměji se. "Doporučil si dobře."
"Já vím. Taky ho mám rád…" řekne neutrálně a upije z čaje. Ale nedal si ho. Asi nemá na něj chuť.
"To ovoce, co v něm je, to jsou borůvky?"
"Jo." přikývne.
"U nás je máme taky, jsou moje oblíbené." Usměji se.
"Moje taky…" zamračí se.

Kam dál